Skladování a prodej vína.

Víno je třeba skladovat na suchých a čistých a tmavších místech při teplotách 10-15 °C. Nesmí se skladovat na přímém slunečním světle. Tyto základní podmínky jsou bohužel porušovány mnoha "specializovaným prodejnami s vínem".

Láhve, které jsou uzavřeny korkovou zátkou, mají být skladovány naležato, aby korek byl vlhký. V nastojato skladovaných láhvích by mohl korek vysychat a k víno by se mohl dostávat vzduch a víno by tak kromě jiného mohlo "zvětrávat". Tato podmínka, obzvláště při kratším uložení, striktně neplatí je-li v místnosti vysoká vlhkost, která způsobí, že korek nevyschne.

S lahvemi by se nemělo zbytečně manipulovat, aby se zbytečně nenarušovala harmonie aromatických látek.
Víno se nesmí ponechávat v načaté láhvi, kdy přístup vzduchu způsobuje zvyšování aldehydů a zhoršuje se barva a chuť vína. Toto neplatí pouze pro nápoje s vyšším obsahem alkoholu a cukru.

V žádném případě bychom neměli kupovat láhve, které nejsou chráněny před vyššími teplotami a silným přímým osvětlením.
Podávání vína

Víno, ten nejušlechtilejší nápoj, si zaslouží, abychom se k němu chovali tak, jak mu přináleží, tedy s úctou a určitou obřadností. Pojďme si teď říct, jak by mělo takové správné podávání vína vypadat.

Jsme-li v restauraci nebo ve vinárně, číšník nebo sommelier by měl námi objednanou láhev servírovat především tak, aby měla předepsanou teplotu.

Ideální konzumní teplota se v některých zemích liší. V našich podmínkách se osvědčují uvedené teploty.

Každopádně by měl číšník víno představit. Na to se bohužel často zapomíná. Představit se musí nejenom víno samotné, ale mělo by být řečeno něco o výrobci, odrůdě a ročníku. Přitom drží láhev tak, aby hosté mohli vidět etiketu. Číšník musí umět číst etikety.
Je-li je host spokojený s představovaným vínem, dá pokyn číšníkovi, aby láhev otevřel. Jde-li o červené víno, láhev by měla být ovázána bílým ubrouskem. Může také bílé víno. Tento ubrousek by měl zachytit kapky při dolévání pohárů.

Staniolová, fóliová nebo hliníková záklopka se neodstraňuje celá, ale nožíkem, který je součástí číšnické, resp. sommelierské vývrtky, se odřízne na horním okraji asi pětimilimetrová část od ústí láhve. Zbytek spodní části zůstane na láhvi. Neřěžeme až u hrdle láhve, abychom se při nalévání vyhnuli kontaktu vína s materiálem záklopky.
Poté je třeba otřít okraj láhve suchým ubrouskem. Je velmi důležité, abychom při odzátkovávání zajeli vývrtkou do středu zátky pouze tak hluboko, abychom ji neprovrtali, protože jinak bychom korek nadrobili do vína. Tahem zátku povytáhneme až k ústí hrdla láhve a potom ji vytáhneme rukou. A to bez zbytečných zvukových efektů. V restauraci toto samozřejmě dělá číšník nebo sommelier. Vytáhnutou korkovou zátku by měl číšník dát hostům na tácku k dispozici, aby si k ní mohli přičichnout. Je to vlastně první seznámení se s kvalitou vína a podle „zdravotního stavu“ zátky můžeme soudit za jakých podmínek víno v láhvi leželo. Pokud je zátka ve špatném technickém stavu, zpravidla se to projeví i na vůni a chuti vína. Může signalizovat některé nedostatky nebo vady vína.
Je-li snad pochybnost o kvalitě, musí číšník víno nenápadně ochutnat, aby se přesvědčil o jeho stavu. Pokud zátka a víno nejsou v pořádku musí otevřít víno téže značky a ročníku.
Před naléváním je třeba znovu opatrně otevřít hrdlo láhve ubrouskem. Poté číšník odlije trochu vína osobě, která jej objednala. Host se ochutnáním ubezpečí, že je víno správně vychlazeno a neobjevují se v jeho chuti žádné vady způsobené např. špatným uskladněním vína. Když je host s vínem spokojený, dá pokyn číšníkovi, aby obsloužil ostatní hosty u stolu. Nalévá jim podle pravidel z pravé strany. Nakonec dolije pohár tomu, kdo víno ochutnával. Názory na dolévání nedopitých sklenek se liší, převažuje však přístup, kdy se sklenička dolévá znovu až po jejím úplném vyprázdnění.
Sklenky se dolévají maximálně do dvou třetin jejich objemu. U větších sklenic méně. To proto, aby si mohl každý s vínem ve sklence mírně „zatočit“. Tímto úkonem se uvolní aromatické látky a první, kdo „ochutná“ skvělý nápoj je tak nos. Poté následuje oko a až nakonec se nejdříve krátce napijeme, přičemž první doušek poválíme po jazyku a po patře. Následuje hodnocení prvního dojmu a krásné popíjení, obvykle kombinováno s vhodným pokrmem a příjemným povídáním je před námi.